Na konci dobna se v pražské Národní technické knihovně konal druhý večerní TEDxPragueSalon s českými (tentokrát humanitními) vědci. Vůči volně zvolenému titulu „pokus a omyl“ se každý z nich vymezil po svém, dohromady však vznikla pro mne velice obohacující mozaika. Přidávám pár subjektivních postřehů k jednotlivým vystoupením.

Petr Houdek mě velice potěšil tím, že obsahově navázal na mé oblíbené přednášky z TEDu (Daniela Kahnemanna a Dana Arielyho) povídáním o vlastním výzkumu tzv. Justinina efektu. Energicky nás vtáhl do problematiky, která je pro málokoho neaktuální, a zavíral své vystoupení velice pěknou pointou, která je v kontrastu např. k závěrům v tomto článku: když si komunita při hře chrání své největší altruisty, prospívá zdaleka nejvíce.

Jan Volín dokázal vytvořit poutavý most mezi našimi každodenními nevědomými starostmi (JAK někdo něco říká, JAK to říkáme my) a mezi konkrétními výzkumy ve fonetice – vědě, která rozhodně nepatří mezi obecně populární. Detaily z výzkumů v jeho podání nenudily, navíc je doplnil o ukázku mikroskopické změny simulované ve zvukovém signálu, kterou navázal na pragmatický jev: vnímání nervozity. Se závěrečným „a vyplatí se [řeč] studovat“ nešlo než nadšeně souhlasit.

Adam Gajdoš udělal na začátku skvělou věc: stoupl si jinam než ostatní, na místo, kam svítilo nejvíce světla. Stál čelem k publiku, vydaný mu všanc, k promítaným snímkům se nemusel moc obracet. Byla na něm znát veliké zaujetí pro představovaný model a hlavně pro situaci dětí s hendikepem. Adam bystře reagoval na otázky z publika – a ke cti celého projektu mohl vždycky bez váhání doplnit další drobný detail jako důkaz serióznosti modelu.

Můj největší obdiv má nakonec Oto Potluka. Dokázal totiž nesmírně obtížnou věc: byl naprosto přítomen v daném okamžiku a zareagoval na situaci. Jednak se ve svém povídání konkrétně odkázal na téma předchozího řečníka. Jednak sám své vlastní vystoupení maximálně zahustil a zkrátil, když viděl, že nás tlačí čas. Projevil tak vzácnou schopnost vnímat okolnosti svého vystoupení a přizpůsobit se jim.

Díky pánové!

Záznamy přednášek za Salonu jsou dostupné zde.

Vystoupení dalšího skvělého českého vědce jsme si mohli užít i na celodenním TEDxPrague 2013 v sobotu 25. května na Folimance. Tomáš Tyc s technickým konceptem neviditelnosti si skvěle vedl i po boku zahraničních hvězd, bioinformatika Nicka Goldmana (kódování dat do syntetické DNA) a neurovědce Daniela Siegela (neurologické principy životní harmonie).